stoplusjednicka.cz

Černým dírám se dřív přezdívalo „neviditelné hvězdy“. Uvažovalo se o nich již v 18. století v souvislosti s Newtonovou teorií gravitace a s naměřenou konečnou rychlostí šíření světla. Průlom v jejich chápání však nastal až s Einsteinovou teorií relativity. O pokroku na daném poli svědčí i fakt, že Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2020 získali Roger Penrose, Reinhard Genzel a Andrea Ghezová právě za výzkum černých děr.

Spojení „černá díra“ má zajímavou historii. Za jednoho z jeho možných autorů se považuje americký fyzik Robert Dicke, který dané objekty přirovnal k „černé díře“ v Kalkatě, což byla neblaze proslulá vězeňská cela. Vžilo se pak tvrzení, že do černé díry lze pouze vstoupit, ale nikoliv se z ní dostat. Kdo další mohl stát u zrodu zmíněného termínu?

Jeho první doložené použití pochází z Texaského sympozia relativistické astrofyziky na konci roku 1963. Spojení „černá díra“ se připisuje Johnu Wheelerovi, který jej rozšířil ve vědecké komunitě, ale už před ním ho nejspíš použili jiní. Dřív se uplatňoval termín „zamrzlé hvězdy“, kterému ještě předcházelo sousloví „neviditelné či temné hvězdy“. Já osobně jsem se s „černou dírou“ poprvé setkal v tátově vyprávění. Pamatuju si také, že jsme s bráchou dokola hrávali jednu hru na téma vesmíru a snažili se v ní černé díře vyhnout. Později jsem po těchto tajemných objektech pátral v literatuře s vesmírnou tematikou.

Continue Reading →

stoplusjednicka.cz

Čiré sklo se poprvé podařilo vyrobit italským sklářům v 16. století. Centrem produkce se staly Benátky, proto se tomuto sklu začalo říkat benátské. Svými vlastnostmi se blížilo přírodnímu křišťálu, bylo ovšem měkké a příliš se nehodilo k broušení. Již na přelomu 16. a 17. století začaly po celé Evropě vznikat sklárny, které chtěly vytvořit obdobu benátského skla, ideálně s ještě lepšími parametry. Nejúspěšnější v tom byli čeští skláři, kterým se podařilo zhotovit průmyslový křišťál vhodný k broušení a rytí. Novinka získala označení český křišťál a zpočátku se z ní vyráběly hlavně knoflíky, korálky a lustrové ověsy. Broušení probíhalo ručně a bylo velmi namáhavé.

Teprve český rodák Daniel Swarovski přišel koncem 19. století se strojovým broušením, díky kterému získal světový věhlas. Výjimečných výsledků dosáhl Swarovski také experimentováním s množstvím oxidu olovnatého. Jeho sklo ho obsahovalo až 32 %, což zaručovalo maximální čirost a dokonalé optické vlastnosti.

Dalším faktorem ovlivňujícím vzhled a lesk křišťálů byla jejich povrchová úprava. Firma chtěla vyrobit křišťálové sklo, které umožňuje lámat světlo ve spektru duhy, proto začala zkoušet různé nátěry. Roku 1956 přišla s efektem Aurora borealis neboli AB (polární záře), na němž spolupracovala s věhlasným módním návrhářem Christianem Diorem. Sklu dodává duhový vzhled a dodnes patří k nejžádanějším povrchovým úpravám. Později firma představila ještě efekty Volcano, Aurum či Dorado a nadále pracuje na nových v duchu hesla zakladatele společnosti: „Dobré je stále třeba zlepšovat.“

Continue Reading →

osel.cz

K jejich zastáncům patří i známý snílek z Harvard University Avi Loeb, který nedávno zveřejnil hypotézu černoděrového měsíce (Black Hole Moon). Podle Loebovy představy by pokročilá civilizace na potulné planetě (rogue planet) mohla mít na orbitě černou díru, tedy vlastně měsíc v podobě černé díry a využívat její energii.

Pro tento účel by postačila skromná černá díra o hmotnosti „pouhých“ 100 tisíc tun (10 na 11 gramů). Pokud by taková černá díra byla ponechána svému osudu, za pozemský rok a půl by se vypařila Hawkingovým zářením. Loeb ale zná řešení. Dotyčnou černou díru by udrželo při životě, kdyby mohla polykat asi 2,2 kilogramu hmoty za sekundu. Na oplátku může nabídnout prakticky nekonečný zdroj energie.

Jak říká Loeb, černá díra je vlastně nejvíce efektivní strojem, s nímž se setkal. Hmota, která padá na černou díru, by měla být bezezbytku přeměněna na Hawkingovo záření. Vědci znají jenom jeden další mechanismus, který přemění hmotu na záření se 100procentní účinností – anihilaci hmoty s antihmotou.

Loeb je, jak je jeho zvykem, ve svých úvahách rafinovaný. Jeho černá díra o váze 100 tisíc tun by mohla nepřetržitě dodávat 40 biliard (40 krát 10 na 15) wattů. Palivem by pro ni přitom mohl být odpad. Lidstvo ročně vyprodukuje asi 1,92 miliard tun odpadu. S tím by bylo možné krmit zmíněnou černou díru déle než 437 milionů let. Otázkou samozřejmě je, jak takovou černou díru vyrobit. Hvězdná civilizace (typ II. Kardašovovy škály) by to měla zvládnout, extrémním stlačením hmoty.

Jak je u Loeba zvykem, jde o extrémně spekulativní záležitost. Pokud by ale měl Loeb pravdu, pak bychom takový svět mohli odhalit na dálku. Kolem potulné planety by obíhal měsíc, který by byl zdrojem gama záření, a tato podivná soustava by neměla žádnou hvězdu. Nemusela by to přitom být přímo „syntetická“ černá díra. Zdatná civilizace by mohla ulovit a „zapřáhnout“ primordiální černou díru, pokud tedy v našem světě existují.

Continue Reading →

stoplusjednicka.c

Kraj, kde kamenný kruh stojí, patřil po celou zaznamenanou historii feudálním pánům: Byl úrodný a poskytoval dobrou zemědělskou půdu, stejně jako pastviny. Vztyčené megality vytvářely neodmyslitelnou a tajemnou kulisu, přičemž tradiční vysvětlení jejich existence se pojilo s obry. Již v raném středověku se jednalo o „turistickou atrakci“ a roku 1130 ji Henry z Huntingdonu popsal jako jeden ze čtyř divů Anglie. Ještě na počátku novověku zůstával původ kamenů naprostou záhadou, ačkoliv tehdejší učenci měli určité teorie. V roce 1620 vyslal Jakub I. několik z nich na průzkum a výsledkem jejich práce se stalo zjištění, že objekt dozajista vztyčili Římané.

Místo špinavé a zubožené

V polovině 18. století už se zkoumání místa začalo vzdáleně podobat dnešní archeologii a badatelé dokázali identifikovat typické znaky v podobě přístupové cesty a astronomické povahy stavby, ačkoliv ji připisovali keltským druidům. Okolo roku 1850 se zrodila archeologie jako skutečná věda a sir John Lubbock přišel s tvrzením, které platí dodnes – že kamenný kruh představuje dílo neznámé kultury doby bronzové (viz Tajemná kultura).

Jenže v polovině 19. století už bylo zjevné, že se památka nenávratně rozpadá. Kvůli měkkému podloží a vydatným dešťům se mnohé kameny povážlivě nakláněly a jiné silně erodovaly. Lokalitu ve velkém navštěvovali první moderní turisté a s úctou k historii si hlavu příliš nelámali. V nedaleké vesnici si mohl kdokoliv zapůjčit kladívko a uštípnout si kus kamene coby suvenýr… Odpadky z pikniků se válely všude okolo, a když ke Stonehenge zavítal generál a nadšený archeolog Augustus Pitt Rivers, poznamenal si: „Nikdy jsem to místo neviděl tak špinavé a zubožené, plné válejících se králičích kostí a křídových nápisů na kamenech. Monument národního významu by měl být hlídán a chráněn.“

Continue Reading →

stoplusjednicka.cz

Nizozemsko je podle globálního indexu inovací pátou nejinovativnější zemí Evropy (a sedmou na světě) a nové postupy se země snaží zavádět i v oblasti nízkoemisní politiky. Potvrzuje to i plán na vybudování farmy určené k pěstování řas, která bude otevřena v prostoru větrné farmy Hollandse Kust Zuid. Větrnou farmu HKZ tvoří 139 turbín, které se nacházejí na Severním moři zhruba 18 kilometrů od pobřežních nizozemských měst Haag a Zandvoort. Jde o první podobný projekt na světě.

Řasy na větrné farmě

Provoz řasové farmy by měl být zahájen letos na podzim. Rozloha farmy by měla mít rozlohu 5 hektarů a v prvním roce by měla vyprodukovat nejméně 6 tun řas. Za vznikem farmy stojí nizozemská nezisková společnost North Sea Farmers, která získala podporu fondu společnosti Amazon Right Now Climate Fund v hodnotě 1,5 milionů eur (asi 37,7 milionů Kč).

Pěstování řas představuje snadný způsob, jak z atmosféry odstraňovat oxid uhličitý. Jejich využití je ale mnohem širší. Vzhledem ke svým výživovým hodnotám nabízejí uplatnění například v potravinářství. Kromě základních živin obsahují látky jako hořčík, zinek, vitamín B12, jód, polynenasycené mastné kyseliny nebo třeba karotenoidy či flavonoidy. Produkty z řas se rovněž uplatňují při výrobě obalových materiálů, krmiv, kosmetických produktů či léčiv.

Řasová farma ve větrné farmě Hollandse Kust Zuid je pilotním projektem. Odborníci vyhodnotí data získaná jejich provozem a použijí je k dalšímu výzkumu využití řas pro snižování oxidu uhličitého v atmosféře.

Continue Reading →

stoplusjednicka.cz

Výstavbu baterie, která se nacházela asi osm kilometrů severně od města Bayeux, zahájili Němci v září 1943 a dokončit se ji podařilo v dubnu následujícího roku. Sestávala především ze čtyř typizovaných železobetonových kasemat M272 (písmeno M označuje příslušnost k námořnictvu). Na každou z nich se spotřebovalo zhruba 600 m³ betonu a čyři tuny armovací ocele. Hlavní výzbroj tvořila čtveřice námořních děl TbtsK C/36 ráže 150 mm, které vyrobila plzeňská Škodovka. Dostřel těchto zbraní činil více než 20 km a granáty o hmotnosti 45 kg tak mohly zasáhnout americkou invazní pláž Omaha, britskou pláž Gold (v jejímž sektoru se baterie nacházela), ale i vzdálenější námořní cíle.

Nic nezůstalo utajeno

Součástí baterie bylo také dvoupodlažní stanoviště řízení palby, které se nacházelo ve standardizované železobetonové pevnůstce typu M262A umístěné na okraji útesu, asi 300 m před postavením děl. Kromě toho nechyběly ani zpevněné muniční sklady a blízkou obranu objektů zajišťovala minometná postavení a kulometná hnízda typu Tobruk. Pro případ napadení ze vzduchu měli obránci k dispozici světlomet a čtyři postavení lehkého flaku ráže 20 mm. Vše propojovala síť zákopů a celý prostor baterie obklopovala minová pole a zátarasy z ostnatého drátu. Posádku tvořilo 184 důstojníků a mužů.

Díky zprávám dodaným příslušníky francouzského hnutí odporu disponovali Spojenci poměrně přesnými informacemi o rozmístění jednotlivých prvků baterie i o její výzbroji. Jako součást příprav na vylodění zahájilo americké a britské letectvo v dubnu 1944 útoky proti pobřežnímu dělostřelectvu v oblasti Normandie. Baterie Longues-sur-Mer inkasovala kolem 1 500 zásahů leteckými pumami. Kasematy bombardování až na menší poškození odolaly, ale došlo ke zničení kabelů zajišťujících spojení mezi jednotlivými objekty. Poslední nálet na prostor baterie se odehrál v noci na 6. června 1944.

Continue Reading →

kosmonautix.cz

Kosmická loď Starliner dopravila začátkem června na Mezinárodní kosmickou stanici dvoučlennou posádku pilotované testovací mise CFT. Barry Wilmore a Sunita Williams tu měli strávit jen lehce přes týden a pak se měli ve své lodi vrátit na Zemi. Jenže Starliner se během přibližování ke stanici potýkal s technickými problémy manévrovacích motorů na servisním modulu. Kosmická loď si proto prodloužila svůj pobyt u stanice a pozemní týmy tak získaly čas k provádění zkoušek pohonného systému. Získaná data se poté srovnávala s údaji ze zkoušek prováděných na servisním modulu na zemi, který je možné rozebrat. Cílem bylo pochopit, zda pohonný systém lodi nepředstavuje při návratu nebezpečí. Analýza dat nebyla lehká a trvala několik týdnů. Včerejší tisková konference přinesla rozřešení té hlavní otázky - jak se bude Starliner vracet. Dnes už víme, že loď od Boeingu odletí bez posádky a Barry se Sunitou se vrátí na Zemi příští rok v únoru v lodi Crew Dragon.

Continue Reading →

ct24.ceskatelevize.cz

Astronauti Barry Wilmore a Sunita Williamsová tedy budou na ISS výrazně déle, než se očekávalo. Podle původních plánů měli ve vesmíru zůstat jen několik dnů a vrátit se na Zemi v polovině června. Zpáteční let kosmické lodě Crew Dragon je podle dřívějších informací NASA naplánován na únor.

„NASA rozhodla, že se Butch a Suni vrátí s posádkou Crew-9 příští únor a že Starliner se vrátí bez posádky,“ uvedl šéf úřadu Bill Nelson. Podle dalšího představitele americké vesmírné agentury Stevea Stiche by zpáteční let s posádkou byl příliš riskantní.

Continue Reading →

vedavyzkum.cz

Dne 19. listopadu 2024 se v Paláci Žofín na Slovanském ostrově v Praze uskuteční konference s názvem SOCAIETY 2050: Quo Vadis Homo?, kterou pořádá Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky, pod záštitou rektora ČVUT a Nadační fond VIZE 2050+.

Jak již název napovídá, hlavním tématem konference bude interakce člověka a umělé inteligence a diskuze o tom, jakým směrem se tento vztah bude v budoucnu ubírat. V rámci panelových diskuzí, kterých se zúčastní přední odborníci a lídři v oblasti technologií, se budou rozebírat klíčová témata spojená s bezpečným začleněním umělé inteligence do lidského života.

Hlavními tématy konference budou:

• Bezpečnost kybernetických systémů a ochrana digitálního prostoru
• Vliv umělé inteligence na vystavěné prostředí, government digitálního věku a každodenní soužití s roboty
• Možnosti a limity generativní AI, dystopické i optimistické scénáře
• Dopady AI na média, sociální komunikaci a umění
• Autonomní doprava, užití AI v průmyslu a stavebnictví, energetice a zdravotnictví a pro vojenské účely
• Budoucnost digitálních peněz, blockchainu a nových obchodních modelů

Continue Reading →

podcast

Četba z knihy Markéty Křížové Inkové - Nejmocnější indiánský stát.

vedavyzkum.cz

Češi v roce 2023 nasbírali bezmála 29 tisíc tun lesních plodin, což jsou tři čtvrtiny dlouhodobého ročního průměru. Nejčastěji sbíranými plody jsou houby, borůvky, maliny a ostružiny. Celková návštěvnost lesa má stoupající trend. Vloni do něj alespoň jednou za měsíc zašlo o 10 procent lidí více než v předešlém roce.

Vyplývá to z údajů, které pro Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství za rok 2023 Ministerstva zemědělství ČR pomáhali získat odborníci z České zemědělské univerzity.

„Český les je jedinečným místem svojí krásou, různorodostí, ale i schopností poskytovat nám své lesní plody. Češi si rádi obohatí procházku jejich sběrem a v tomto národním hobby patříme k nejaktivnějším v Evropě,“ připomíná ministr zemědělství Marek Výborný.

Celkově si v roce 2023 lidé odnesli z lesa na 29 tisíc tun plodin v odhadované hodnotě šesti miliard korun. Sběr tak byl o 24,8 procenta pod dlouhodobým průměrem. Počet domácností, které sbírají houby a lesní plody, meziročně klesl v porovnání s roky 2022, 2021 i 2020, ale udržel se nad úrovní roku 2019.

Nejčastějšími úlovky byly houby, které sbíralo 69,6 procenta domácností. Lidé si z lesa odnesli 17,34 tisíce tuny hub v hodnotě 3,67 miliardy korun. Na druhém místě jsou borůvky (5,3 tisíce tuny za 1,07 miliardy korun). Nejméně sbíranými plody jsou brusinky a bezinky.

Continue Reading →

vedavyzkum.cz

Na Instagramu vystupuješ jako Crazy chemist Adela. Jsi tak trochu „crazy“ i v reálu?

Když jsem si profil v pětadvaceti zakládala, připadalo mi, že mě toto slovo vystihuje. Vždycky jsem byla dost živá a excentrická. Teď mi je dvaatřicet a musím přiznat, že už bych asi volila trochu decentnější přezdívku. Ačkoli tendence hlasitě se projevovat a hodně se všemu smát mám pořád stejné, jako když jsem byla teenagerka. (smích)

Tehdy tě ale, hádám, ještě nebrala chemie…

Ale brala! Chtěla jsem se jí věnovat už od čtrnácti, protože mi dávala odpovědi na otázky, jak věci fungují. Vždycky jsem totiž potřebovala přicházet všemu na kloub. Možná hrálo roli i to, že můj děda byl organický chemik. K chemii mě to prostě táhlo, i když se mnou v té době pořádně cloumala puberta. Nosila jsem tehdy na sobě spoustu cingrlátek, spínacích špendlíků a nášivek a velké těžké boty s kovovou špičkou byly absolutní „must have“.

Continue Reading →

Sciencemag.cz

Pokud jste v posledních letech navštívili nějakou módní kavárnu, možná jste si v nabídce všimli „zlatého“ kurkumového mléka. Tento nápoj v poslední době inzerován jako zdravá alternativa kávy bez kofeinu. Jedná se ale vlastně o upravenou verzi haldi doodh – tradičního indického nápoje, který se často používá jako domácí lék proti nachlazení.

Vědci nyní vyvinuli účinnou metodu výroby instantní verze na rostlinné bázi, která si zachovává prospěšné vlastnosti ingrediencí a zároveň prodlužuje trvanlivost.

Zlaté mléko – nazývané také zlaté nebo kurkumové latté – se skládá z mléka (poznámka PH: v původní tiskové zprávě není úplně jasné, kdy se bavíme o klasickém kravském mléku a kdy o mléku sójovém), kurkumy a koření a je dobrou volbou pro lidi, kteří se chtějí vyhnout kofeinu nebo kávě nebo si třeba vychutnat jedinečnou chuť.

Polyfenolu kurkuminu se připisují mnohé prospěšné zdravotní účinky (antioxidant, protizánětlivá látka…). Z kurkumy se nicméně izoluje poměrně obtížně a navíc sloučenina není příliš trvanlivá. Vědci (tiskovou zprávu vydala American Chemical Society, citován Anthony Suryamiharja z University of Georgia) se proto inspirovali zlatým mlékem a chtěli prozkoumat, zda existuje způsob, jak kurkumin extrahovat a uchovávat v rostlinném mléce. Nejprve přidali kurkumový prášek do alkalického roztoku, kde se díky vysokému pH kurkumin lépe rozpouští a snáze extrahuje než v čisté vodě. Tento sytě červený roztok pak přidali do vzorku sójového mléka, čímž se změnil na tmavě žlutý. Poté snížili pH na neutrální. Neutralizované pseudozlaté mléko pak pro zvýšení trvanlivosti zbavili vody (lyofilizací), čímž vzniklo instantní zlaté mléko v prášku. Výsledek má být i chutný.

Continue Reading →

Chlad zabíjí v Evropě více lidí než teplo. Někteří proto tvrdí, že změna klimatu bude pro společnost přínosem, protože sníží počet těchto úmrtí. Studie publikovaná v časopise Lancet Public Health ale zjistila, že nejde o tak jednoznačnou rovnici. Vědci totiž dospěli k závěru, že pokud globální oteplení stoupne o tři nebo čtyři stupně Celsia, pak nárůst úmrtí v důsledku horka výrazně převýší pokles úmrtí v důsledku chladu.

Úmrtí v důsledku teplého počasí by mohlo být až 129 tisíc ročně, pokud teplota stoupne o tři stupně Celsia nad předindustriální úroveň. V současné době statistiky uvádějí, že v Evropě v důsledku horka ročně umírá 44 tisíc lidí.

Podle studie by ale mohl roční počet úmrtí v důsledku chladu a horka v Evropě vzrůst ze současných 407 tisíc na 450 tisíc v roce 2100, a to i v případě, že světoví vedoucí představitelé splní svůj cíl omezit globální oteplování na 1,5 stupně Celsia.

Horko a zima

„Očekává se, že s oteplováním klimatu a stárnutím populace bude docházet k mnohem většímu počtu úmrtí v důsledku horka, zatímco úmrtí v důsledku chladu se sníží jen nepatrně,“ uvedl spoluautor studie David García-León ze společného výzkumného střediska Evropské komise.

Podle vědců výsledky také naznačují, že změna klimatu může představovat „bezprecedentní výzvu“ pro systémy veřejného zdraví, zejména během vln veder.

„Tento výzkum je jasnou připomínkou počtu životů, které ohrožujeme, pokud nebudeme proti změně klimatu jednat dostatečně rychle,“ dodala Madeleine Thomsonová, vedoucí oddělení dopadů klimatu v charitativní organizaci Wellcome, která se na výzkumu nepodílela.

Řada vědců ale v poslední době říká, že určit, kdo zemřel vinou horka, je mnohem složitější než u mrazu – počty zemřelých při vlnách veder tedy mohou být velmi podceněné.

Continue Reading →

vtm.zive.cz

Systém, jehož testy právě skončily, nese název SwiftJet a umožní maximální rychlost 2,6 Mb/s, což je nejrychlejší L-band datové připojení pro letectví, jaké nabízí společnost Viasat, partner projektu. V Brně, konkrétně ve vývojovém centru společnosti Honeywell, probíhal jak vývoj tohoto softwaru, tak integrace a testování řešení od externích dodavatelů. „Klíčovou roli hraje našich téměř tisíc inženýrů a vědců, největší takový tým společnosti Honeywell v regionu Evropy, Středního východu a Afriky,“ popsal Michal Závišek, viceprezident a generální manažer Honeywell Technology Solutions EMEA.

Stávající připojení od Viasatu s názvem SwiftBroadband je oproti novince i šestkrát pomalejší. Zrychlit ho půjde podle společnosti jednoduchým upgradem – terminály pro službu se běžně vyskytují na bizjetových platformách Gulfstream, Dassault a Embraer. SwiftJet je ale k dispozici také jako nová instalace pro nové stroje. Platforma se v komerční nabídce objeví podle zástupce Honeywellu koncem tohoto roku.

Continue Reading →

iDNES.cz

Tématu se věnovaly také dobové Národní listy:

„Oliver Lodge, slavný anglický vědec, pravil, že je věcí pouhých dohadů, zda je na Marsu vůbec nějaký inteligentní život. Po miliony let podle něj nebylo žádného inteligentního života na Zemi. Nic než plazi. Teprve před nějakými 100 tisíci let se objevil na Zemi primitivní člověk. Je proto nepravděpodobné, ať vezmeme kteroukoliv planetu namátkou, že by něco podobného lidskému životu bylo na ní nalezeno. Pokládá se ale za dosti pravděpodobné, že život nějakého druhu na Marsu existuje. Další informace získají asi pozorovatelé během nejbližších týdnů.“

Continue Reading →

inteligentnisvet.cz

• Vědci nastínili možnost zachycení zbloudilých planet v naší sluneční soustavě
• Ty prý mohou dosahovat velikosti Jupitera a pocházet až z Alfa Centauri
• Co o tom víme?

Výzkumný tým z americké Yeshiva univerzity zveřejnil studii zabývající se možností zachycování zbloudilých vesmírných objektů naší domovskou hvězdou a jejich následným začleněním do okrajových oblastní Sluneční soustavy. Dle odhadů by se ovšem nutně nemuselo jednat pouze o asteroidy či komety, ale dokonce o celé planety, jejichž hmotnost může mnohonásobně přesahovat tu zemskou. Je tedy možné, že náš solární systém ve skutečnosti disponuje více planetami, než jsme se dosud domnívali?

Slunce jako vesmírný sběratel

Vesmír je nepředstavitelně rozsáhlý a tajemný. Bezesporu se tak i navzdory současným pokrokům v jeho zkoumání nelze přít o tom, že nám odpovědi na mnohé z jeho záhad zůstanou již navždy zapovězeny. Některé z nich se nás však potenciálně týkají natolik, že se staly cílem zkoumání desítek vědeckých týmů napříč světem odhodlaných nahlédnout za příslovečnou oponu neznámého. Jedním z nich je pak i výzkumná skupina z americké univerzity Yeshiva pod vedením profesora Edwara A. Belburna, jenž nedávno zveřejnil vlastní studii, která má údajně potenciál zcela změnit náš pohled na naší vlastní sluneční soustavu.

Konkrétně se totiž zaměřuje na vědeckou obcí dlouho probíranou teorii, hovořící o možnosti zachytávání zbloudilých vesmírných objektů gravitací naší domovské hvězdy, jež se tak stává jakýmsi vesmírným sběratelem. O to zajímavější je pak fakt, že se nejedná pouze o původně předpokládané menší asteroidy, ledové úlomky, či komety, ale také o planety často výrazně těžších než samotná Země (Belbruno věří, že mohou dosahovat rozměrů a hmotnosti planety Jupiter).

Dle předpokladů by takové objekty měly být po zachycení soustřeďovány ve vzdálených okrajových oblastech Sluneční soustavy, nacházejících se za takzvaným Oortovým oblakem, jenž se dle současných výzkumů skládá z desítek a stovek miliard ledových úlomků.

Continue Reading →

ScienceReveal.cz

Kdo postavil Stonehenge?

Neolitický kamenný kruh Stonehenge leží na Salisbury Plain v jižní Anglii. Kromě aktivistů, kteří na něj čas od času zaútočí s cílem jej zničit, se o něj pod drobnohledem zajímají také vědci, kteří stále přicházejí s novými informacemi o celé stavbě. Jeho původ lidé připisovali postupně Římanům, Sasům, druidům, Vikingům, a dokonce i Merlinovi, dvornímu kouzelníkovi krále Artuše. Nicméně studie ukazují, že jej vybudovala už pozdně neolitická společnost v době 4 300 až 2 000 let př. n. l.

Lidé té doby dle analýz velmi dobře rozuměli geologii. Ne nadarmo se této době česky říká doba kamenná. Většina monolitů pochází z „nejbližšího“ okolí. Vzpřímené monolity, tzv. sarseny, tvořící dva kruhy pocházejí z 25 km vzdáleného Marlborough Downs. Přes 80 dalších kamenů (označovaných jako modré kameny) pocházejí z Mynydd Preseli mountains ve Walesu.

Velké překvapení

Velkým překvapením byl však původ oltářního kamene ve středu kruhu, velkého 5 krát 1 metr. Vědci pečlivě analyzovali jeho složení a zjistili, že jej neolitičtí námořníci dovezli lodí před 4 500 lety z 800 km vzdálených Orknejských ostrovů či severovýchodu Skotska, kde se nachází ložiska červeného pískovce se stejným obsahem zirkonu, rutilu a apatitu. „Je to jako najít otisk prstů,“ řekl vedoucí studie Anthony Clarke.

Continue Reading →