National Geographic | Retro je v kurzu. Mládež v Soulu objevuje kouzlo vinylů, kazet a starých kaváren
Od improvizovaných K-Pop tanců a retro vinylových barů až po obskurní dorty a kavárny s deštěm. Kultura mládeže má v ulicích Soulu mnoho podob.
Sotva zapadlo slunce v dalším pracovním dni jihokorejského hlavního města, už se ulice Hongdae plní lidmi. Skupinky přátel se proplétají centrální čtvrtí Soulu a přitahují je jasná světla ulice Eoulmadang, jejíž dlažba je pokryta barevnými nástěnnými malbami. Tady se skupinky rozcházejí a míří za vybranou noční zábavou. Někteří se zastaví v první hospodě, na kterou narazí, a usadí se u venkovních stolů na pivo a smažené kuře.
Mnozí ale pokračují v procházce, zastavují se, aby si prohlédli výlohy obchodů s levnou módou nebo si ve stánku s občerstvením koupili zmrzlinu. Jiní si zkontrolují účes a make-up a pak se nahrnou do kabinek fotoateliérů s rekvizitami v podobě obrovských klobouků a plastových slunečních brýlí. A extroverti tančí a zpívají na celé kolo u oken sahajících od podlahy ke stropu v karaoke místnostech a užívají si pozornost pobavených kolemjdoucích.
Davy se shromažďují kolem půlkruhu vyznačeného na zemi na horním konci téměř kilometrové ulice. Všichni mají v rukou telefony, mnozí si nastavují kamery na stativech. Ti vzadu se staví na špičky a snaží se zahlédnout dění.
Uprostřed ruchu stojí pět dívek na prahu dospělosti, oblečených do šedých sukní, černých bot a bílých topů. S nesmělými úsměvy začínají – zvedají ruce vysoko do vzduchu, klesají k zemi, krouží boky. Během 45 minut předvádějí sestavy proslavené K-popovými skupinami jako Ive a Gfriend, přesně napodobujíce videa, která viděly na YouTube nesčetněkrát.
Nad bary a restauracemi v uličce Nogri Alley, která se nachází v jedné z nejpohodovějších čtvrtí Soulu, Euljiro, visí neonové nápisy v dobovém stylu.
To, že taneční tým předvádějící známé sestavy dokáže přilákat tak velké množství diváků, je známkou trvalé popularity K-popu. Je to vášeň, se kterou se opakovaně setkávám během svých několika dní v Soulu, když projíždím rozlehlým městem a snažím se poznat kulturu mládeže ve všech jejích podobách. K-popu je dokonce věnován komplex HiKR Ground. Při mé návštěvě této instituce v centru města jsou však její čtyři patra věnována výstavě představující trend, který je mezi mladými obyvateli Soulu stejně populární: hraní her a hráči známému jako Faker.
Faker (vlastním jménem Lee Sang-hyeok), který se specializuje na multiplayerovou online bojovou hru League of Legends, je v Jižní Koreji na vrcholu obdivu. „Lidé tady sledují videohry stejně jako vy fotbalové zápasy,“ říká můj místní průvodce Yang Yong-su neboli „Ricky" ze společnosti Intrepid Travel, zatímco se procházíme zaplněnými prostory věnovanými této hvězdě. „Jdou na stadion a dívají se, jak hraje.“
Faker zde rozhodně vyvolává stejné vzrušení jako fotbalista z Premier League v Anglii. Fronty se tvoří u interaktivních displejů, na nichž jsou fanoušci nahráváni, jak křičí na jeho obří podobiznu obdivné vzkazy, nebo se nechávají fotografovat, jak pózují u obrazovek s videem. Mnohé z exponátů jsou příjemně nenáročné. Teenageři se shlukují kolem dlouhého stolu a soustředěně kreslí karikatury Fakera, které si připínají na zeď, nebo skromně nabízejí plastovou růži jeho kartonovému výřezu v životní velikosti, zatímco si je kamarádi fotí.
Láska k low-fi sahá daleko za hranice HiKR, jak jsem zjistil při svém dalším průzkumu. Vinyl bary a obchody s deskami jsou roztroušeny po celém městě, přičemž regály v těch druhých prozrazují zvláštní náklonnost k filmovým soundtrackům. V podnicích, jako je Hills & Europa, spoře osvětlený prostor v postranní ulici ve čtvrti Yongsan, je za barem více LP desek než lahví alkoholu. U malých stolků sedí dvacetiletí lidé, jejichž tváře osvětluje světlo svíček, a zaplňují místnost veselým štěbetáním, zatímco DJ pouští dokola disko-funk, Motown a klasiku 80. let.
Na druhém konci města v Hongdae se Stereophonic Sound posouvá o krok dál v oceňování analogové hudby. V uličce nedaleko soulské umělecké univerzity se nachází střídmý kavárenský bar a obchod s životním stylem, kde za pultem najdete nezbytné vinyly a mladou obsluhu, která při mé návštěvě plynule přechází mezi „baristou" a „diskžokejem" podle potřeby. Na jedné stěně, pod nápisem inzerujícím "půjčovnu zvuku", však visí méně očekávané předměty: kazetové přehrávače ve stylu walkmanů, doplněné sluchátky z oranžové pěny.
Zatímco si prohlížím regály s kazetami, přichází mladá žena v teplákové soupravě Adidas, bere soundtrack k Pulp Fiction a kazetový přehrávač a s ledovým americanem je odnáší na slunce. Přístroje na půjčení jsou k objednávce nápojů zdarma - jedinou podmínkou je, že je do hodiny vrátíte.
Vinyly plní také regály za pultem v Hakrim Dabang na severovýchodě ve čtvrti Jongno, ale atmosféra v kavárně je všechno, jen ne strohá. Všude je něco, co upoutá pozornost: černobílé fotografie starých západních hudebníků svírajících saxofony nebo housle, Mozartova busta, klavír, otlučené knihy v tvrdých deskách. Interiér, který je místem setkávání umělců a volnomyšlenkářů od roku 1956, se od té doby příliš nezměnil, s nízkými sedadly rozdělenými do boxů a mezipatrem u stropních trámů. Změnili se však zákazníci - převážně studenti z nedalekého univerzitního kampusu, kteří sedí a ťukají do svých laptopů se sluchátky v uších, mléčné koktejly na dosah ruky.
Cafe-bar Stereophonic Sounds půjčuje zákazníkům zdarma osobní kazetové přehrávače v rámci služby půjčování zvuku.
V pozadí hraje valčík a já si objednávám charakteristickou kávu Hakrim Dabang - vídeňskou se šlehačkou, která se podává v květinovém porcelánu. Obsluha Park Mi-young v působivě čisté zástěře zmiňuje její oblíbenost. „Možná mladí lidé viděli podobné podniky jen v televizi a chtějí zažít něco nového,“ říká. „Chtějí moderní kávu, ale mají rádi atmosféru starých časů.“
Naštěstí v Soulu stále nechybí atmosféra starých časů. Podobně starobylý jako Hakrim Dabang je Shinheung Market v Haebangchonu, jižně od Jongna. Tato čtvrť, která se vine kolem jižního úpatí hory Namsan, nabízí výhledy na její nejznámější dominantu – N Seoul Tower, tyčící se nad střechami domů. Kdysi zde žili nejchudší obyvatelé města, včetně těch, kteří byli vysídleni během korejské války v letech 1950–1953 a přeběhlíků ze Severní Koreje. Po čtyři desetiletí zde nakupovali potraviny na místním trhu, než se jeho stav zhoršil natolik, že musel být uzavřen.
V devadesátých letech 20. století proběhl ve čtvrti projekt regenerace a v roce 2021 byla tržnice znovu otevřena pod novým názvem. Staré značení a chaotická struktura původních větrných bloků zůstaly zachovány, ale v malých jednotkách lemujících úzké uličky se nyní nacházejí vintage obchody, nudlové restaurace a bary. Odsunu dveře jednoho z nich, Gil Bar Dak, a vstoupím do temného prostoru ověšeného pohádkovými světýlky a santovskými ozdobami - což prozrazuje obdivuhodnou oddanost Vánocům, vzhledem k tomu, že je červen. Tady, mezi skupinkami mladých přátel, potkávám pár kolem třicítky, který si vychutnává láhev vína na večerní rande. „Jsme tu poprvé,“ říká Mun Ji-suk, bezchybná v bílých šatech a svetru. „Chtěli jsme přijít a zažít atmosféru, kterou si mladí lidé užívají!“
Mun Ji-suk by se mohlo líbit i prostředí Euljiro na severní straně hory Namsan. I tato oblast prochází procesem změn, stěhují se z ní továrny na výrobu plechů, přibývají bary a restaurace a rostou mrakodrapy. V pátek večer je tu plno lidí kolem dvaceti let. Tísní se v barech na střechách a procházejí úzkými uličkami, které jsou přeplněné starými neonovými nápisy a spletí telegrafních kabelů.
Mnozí bez povšimnutí míjejí prodejní automat v rušné uličce, aniž by tušili, že skrývá dveře do The Ranch Brewing, craft-beer pubu nabízejícího místní piva. Ještě více lidí mine nenápadný vchod do Ghiwon22, netušíce, že právě obcházejí jeden z nejlepších koktejlových barů v Soulu. Pod klenutým stropem, kde z reproduktorů zní jazzové verze skladeb Coolia a Nirvany, černě odění barmani servírují drinky s pořádnou dávkou divadelního efektu. Signature koktejl – připravený z bambusového likéru – se podává v okázalém rituálu, který zahrnuje přelévání tekutiny mezi několika keramickými miskami a oblak suchého ledu.
V Seoul Forest se hvězdy K-popu objevují na obřích billboardech před kancelářemi agentury SM Entertainment.
Soul je plný míst, která nabízejí tento druh jedinečného vizuálního dramatu, a oslovuje generaci závislou na TikToku a Instagramu. Nudake na severu čtvrti Gangnam, kterou celosvětově proslavila píseň Psy, je spíš uměleckou galerií než kavárnou a jeho dezerty mají provokovat: croissanty vypadají jako spálené na uhel, ale jsou vyrobené z černého inkoustu chobotnic; rajčata se po rozříznutí změní v dorty pokryté želé a sýrové koláčky s gorgonzolou mají na kývající se špičce otisk zbraně. Nikdo neodolá, aby si je nevyfotil, než se do nich pustí.
Podobná scéna se odehrává i v Overdeep. Kavárna na okraji Hongdae je tematicky zaměřená na oceán, má elektricky modrou fasádu i interiér, na stropě visí mořští živočichové a na obrazovkách se promítají videa s jemně se vznášejícími medúzami. Mladí zákazníci si dávají na čas, aby se vyfotili a zapózovali jako pod vodou, než si objednají charakteristickou limonádu (samozřejmě modrou) a madeleines s kukuřičným krémem. V nedaleké restauraci Mocomoco, která je celá v ginghamových látkách a ve venkovském stylu, se zákazníci v Nike Air a baseballových čepicích přidávají k medvídkům u stolů a cpou se pudinkem a ochucenými limonádami. „Tento typ roztomilého interiéru je teď v této oblasti velmi oblíbený,“ říká mi majitel Lee Just-hee, když si objednávám třešňovou limonádu. „Chodí k nám hodně teenagerů a randících párů.“
Rain Report, jedna z nejnovějších položek v žebříčku „neobvyklých kaváren" v Soulu, je ještě o krok dál. Sídlí v budově, která vypadá jako luxusní obytný dům ve čtvrti Namsan - kde vedle sebe existují řeznictví, optiky a malé obchůdky s rýžovými koláčky, pražírny kávy, obchody s vinyly a bary s řemeslným pivem a starší obyvatelé posedávají na strmých ulicích a povídají si.
V zábavní čtvrti Hongdae se nacházejí fotoateliéry, které jsou oblíbenou aktivitou mladých lidí.
Dvě patra jsou tmavá, střídmá, s černými stěnami a nábytkem. Instalace videoobrazovek ukazuje předpověď počasí pro země, odkud pocházejí kávová zrna kavárny, od Peru po Etiopii. Venku jsou stoly umístěny kolem mělkého bazénu, jehož středem vedou nášlapné kameny. Je to vzorový příklad dospělé kultivovanosti - dokud hodiny neodbijí patnáct a pětačtyřicet minut po půlnoci. Pak se shora spustí proud „deště“ přes bazén za nadšeného křiku všech, kdo sedí kolem. Zákazníci se chopí průhledných plastových deštníků a běží se vyfotit pod vodu, přičemž rychle procházejí dobře nacvičenými pózami od „stydlivého pohledu do strany“ po „divoký kop nohou“.
Uvnitř se setkávám s Kim Min-ji a Gack Ye-rim, které se právě vrátily z modelingu. „Viděly jsme to tu na sociálních sítích a musely jsme se sem přijít podívat,“ vysvětluje Gack Ye-rim. Bezchybná v krátkých černých šatech a krémových kovbojských botách mi říká, že se obě speciálně oblékly. „Už před příjezdem jsme věděli, jaké záběry chceme pořídit.“
Když se jí zeptám, proč je Soul tak skvělým místem pro mladé lidi, jako je ona, zamyslí se, než odpoví. „Je to prostě dobré město na zábavu,“ říká. „Stačí se vydat 30 minut jakýmkoli směrem a hned je tu něco nového, co si můžete užít.“ S tím je nechávám u kávy, nejsem si úplně jistá, kam se vydat příště, ale jsem si jistá, že mě čeká něco nečekaného.
